---------------

Čeští judisté Lukáš Krpálek a Jaromír Musil obsadili na turnaji Světového poháru v Praze třetí místa. Krpálek bral bronz ve váze do 100 kilogramů a Musil v kategorii do 81 kg. Další domácí reprezentanti se v soubojích těžkých vah v hale pražské Sparty na Podvinném mlýně neprosadili na

 bodované příčky do sedmého místa, stejně jako v sobotu zástupci v lehkých vahách.

Devatenáctiletý Krpálek byl největší českou nadějí a potvrdil dobrou formu, kterou už před týdnem ukázal na SP v Düsseldorfu, kde skončil druhý. V neděli si o jedno místo pohoršil, i přesto se počtvrté v kariéře dostal v seriálu na stupně vítězů. Krpálek postupně porazil Turka Feyyaze Yaziciho a slovenského reprezentanta Zoltána Palkovacse. Pak člen USK Praha na ipon podlehl Ukrajinci Vjačeslavu Denysovovi, ale v opravách jej k bronzu vynesly výhry nad Gruzíncem Levanem Zhorzholianim a Švédem Martiem Pacekem.

Musil naopak překvapil. Judista Sokola Vršovice postupně zdolal Belgičana Joachima Bottieaua, Španěla Jorgeho Benaventeho, Itala Antonia Ciana a Rumuna Mariana Halase. Až v semifinále podlehl hladce na ipon Korejci Kim Če-ponovi, bronzovému medailistovi z posledního mistrovství světa, který dnes suverénně zvítězil. Musil však v opravách zabral a po výhře nad Argentincem Emmanuelem Lucentim skončil třetí.

Článek ZDE

----------------

Krpálek (hmotnostní kategorie do 100 kilogramů), současná česká jednička. „Je to fantazie, nejlepší výsledek mého života,“ rozplýval se Musil (do 81 kilogramů), jenž byl ve Světovém poháru nejvýš na sedmém místě.

Krpálka atmosféra naopak svazovala.

Rozdílné psychické rozpoložení bylo na obou znát. Musil od začátku soupeře drtil, úvodní čtyři zápasy s přehledem vyhrál a v semifinále ho zastavil až Korejec Kim, světová jednička. Naopak Krpálek nedominoval, jak je zvyklý. Ve čtvrtfinále ho navíc porazil Ukrajinec Denysov a musel do opravných bojů.

Utkání o bronz už si potom pohlídali oba. Musil zdolal Argentince Lucentiho, Krpálek porazil Švéda Paceka.

„Rád bych to oslavil, ale nemůžu. V pondělí totiž odjíždíme na soustředění do Itálie. Tak to alespoň symbolicky zapijeme tam,“ dodal Krpálek.

--------

Krpálek: Ten tlak mě trochu svazoval

-------

V současnosti nemá Česko lepšího judistu. Lukáš Krpálek vybojoval medaili na Světovém poháru podruhé za sebou (minule byl stříbrný v Düsseldorfu) a posunul se už do elitní světové desítky.

Ve čtvrtek jste říkal, že byste byl spokojený s jakoukoliv medailí. Takže spokojenost? Medaile ze Světového poháru se počítá vždycky. Škoda toho prohraného čtvrtfinále s Ukrajincem Denysovem, se kterým jsem vedl. Pak jsem ale udělal zbytečnou chybu, kvůli které jsem prohrál. V pohodě jsem přitom mohl vyhrát.

Pomohli vám diváci, kterým přišlo celkem dost? Naopak jsem se dost trápil hned od prvního kola. Ale diváci byli slyšet, to je pravda.

Takže vás ten tlak spíš svazoval? Možná trochu ano. Navíc už jsem i unavený. Těch turnajů v poslední době bylo dost, ale teď budeme mít dva měsíce pauzu. Snad si odpočinu.

Článek ZDE

Na světový pohár, který pořádá Česká republika ve dnech 27.-28.2. je přihlášeno na 300 judistů z celého světa. Nenechte si ujít příležitost vidět špičkové světové judo na vlastní oči v pražské sportovní hale Sparta. Zahajovací boje začínají v 10.00 hodin a finálové bloky budou v 16:00 hodin. Lukášova váha do 100kg se utká v neděli 28.2. Čtete rozhovor se Našimi judisty ve „více“ ..

Tabulka výsledků

3 otázky pro naše nejlepší závodníky:

1.      Jaká vzpomínka se Vám vybaví v souvislosti s Vaší judistickou kariérou?

2.      Jaký je to pocit reprezentovat českou republiku na tomto turnaji?

3.      S jakým výsledkem budete spokojený?

----------------------

Jaromír Ježek, –81 kg, olympionik

1.      Olympijské hry. Atmosféra byla neuvěřitelná. Nebylo to ale pro mě snadné se s touto atmosférou vyrovnat.

2.      Je to pro mě veliká pocta, ale i závazek.

3.      Před dvěma lety jsem zde v Praze vybojoval bronzovou medaili. Bylo to ale v kategorii do 73 kg. Pokud se mi v mé nové hmotnostní kategorii podaří tento výsledek zopakovat, budu velice rád.

Lukáš Krpálek, –100 kg, juniorský mistr světa

1.      Semifinálové utkání na juniorském mistrovství světa v roce 2009. Málem jsme ten zápas nestihl, protože jsem si myslel, že finálový blok začíná až za 30 minut. Nikdy v životě jsem nesprintoval tak rychle. Naštěstí jsem ten zápas vyhrál, a poté i celý šampionát.

2.      Je to skvělý pocit. Mám to nesmírně rád. Jsem pyšný na to, že mohu Českou republiku reprezentovat. Obzvláště, když se mi daří vyhrávat.

3.      Konkurence na tamto turnaji bude veliká. Budu spokojený s jakoukoli medailí.

Pavel Petřikov, –60 kg, olympionik, mistr Evropy do 23 let

1.      Olympiáda a titul Mistra Evropy.

2.      Reprezentovat před domácím publikem je pro mě vždy velká výzva a závazek. Chci se v Praze ukázat v nejlepší formě.

3.      Jsem si dobře vědom skutečnosti, že poslední vítězství v Praze dosáhl pro české judo před 13 lety Petr Jákl v těžké váze. Chtěl bych ukončit čekání českých fanoušků na další vítězství.

Michal Tománek, –60 kg, nejmladší zástupce České republiky

1.      Rád vzpomínám na své první dorostenecké mistrovství Evropy na Maltě. Předpokládám ale, že nějaké skvělé zážitky na mě ještě čekají.

2.      Je to veliká pocta. Doufám, že se úspěšně vyrovnám s atmosférou turnaje.

3.      Je to můj první světový pohár. Především chci nabrat zkušenosti. Jakýkoli vítězný zápas zde bude pro mě velice cenný.

Jiří Vaněk, – 73 kg, nejstarší zástupce České republiky

1.      Vzpomínám na Olympiádu mládeže v Moskvě v roce 1998. Atmosféra i turnaj byly vynikající. Moji kategorii vyhrál tehdy 16-ti letý Tiago Camilo, pozdější mistr světa. Již tenkrát byl vynikající.

2.      Jsem nesmírně šťastný.

3.      S velkou pravděpodobností je to můj poslední světový pohár. Chci si turnaj užít a předvést hezké judo.

PŘIJĎTE POVZBUDIT ČESKÉ JUDISTY V BOJI O MEDAILE A UŽÍT SI SVĚTOVÉ ŠPIČKY !

---------------

Už vám připadají olympijské hry dlouhé a těšíte se, že uvidíte špičkový sport na vlastní oči? O víkendu se v Praze můžete podívat na několik olympijských vítězů, do metropole se totiž sjede judistická elita k turnaji Světového poháru. "Pro diváky to určitě bude atraktivní turnaj. Věřím, že se světové

judo bude lidem líbit," zve na největší judistickou akci v Česku svazový šéftrenér Michal Vachun. „Platí nová pravidla, která judo zatraktivnila. K vidění už není úporný boj v předklonu, ale tradiční chvaty. Před časovým limitem končí až osmdesát procent všech zápasů.“

Co se v pravidlech hlavně změnilo? Judisté nesmí chytat za nohavice – v poslední době totiž souboje připomínaly spíš silovou přetahovanou. Divácky atraktivnější je i systém soutěže. Poražení už se nedostanou do opravných bojů, takže turnaje nejsou tak dlouhé. „Lidem se to musí líbit, judo je najednou mnohem víc atraktivní,“ tvrdí největší česká hvězda Lukáš Krpálek.

Právě jihlavský odchovanec je českou nadějí na úspěch. Vždyť má formu jako hrom! Před týdnem v Německu například skončil druhý na turnaji Světového poháru, když cestou do finále vyřadil světovou dvojku a trojku.

„Doufám, že se mi bude dařit i v Praze. Přijde mi fandit hodně fanoušků, takže je nesmím zklamat,“ dodal bojovně dvojnásobný juniorský mistr světa.

Lehké to ale mít nebude. V jeho hmotnostní kategorii do 100 kilogramů jsou totiž přihlášeni například Naidan Tuvšinbajar z Mongolska, olympijský vítěz z Pekningu, nebo Hee Tae Hwang z Koreje, jenž v roce 2003 vyhrál mistrovství světa a v současné době je druhý ve světovém žebříčku.

Kromě Krpálka by na tatami ve sportovní areně Sparty Podvinný mlýn v pražské Libni mohli uspět třeba Pavel Petřikov (hmotnostní kategorie do 60 kilogramů, sedmý z posledního mistrovství světa), Jaromír Ježek (do 81 kilogramů, třetí z poslední univerziády) nebo Jaromír Musil (do 81 kilogramů, sedmý z nedávného turnaje Světového poháru ve Vídni).

Nominováno je celkem třiadvacet českých judistů. Dohromady je přihlášeno 348 závodníků ze čtyřiceti zemí světa.

------

Na koho se můžete těšit, kdo přijede ze světové špičky

------

Článek ZDE

----------------

Lukáš Krpálek (19) bude největší nadějí českých juda, na víkendovém SP v Praze na Norris Cupu, kam míří přes 300 závodníků ze 4 kontinentů. Pro judisty bude klání v Praze, které se neuskuteční

Článek ZDE

Judista Lukáš Krpálek vstoupil do nové sezony, v níž už opustil juniorskou kategorii a bude se prát výhradně mezi muži, skvěle – na turnaji Světového poháru v německém Düsseldorfu, kde se sešla světová špička, skončil druhý! Ve finále kategorie do 100 kilogramů nestačil pouze na momentální jedničku světového žebříčku Japonce Takamasu Anaie, který ho

porazil na ipon. Devatenáctiletý závodník USK Praha, dvojnásobný juniorský mistr světa a člen týmu nadějí McDonald´s Olympic Hopefuls si z veletržního města odvezl cenné skalpy dvou borců absolutní světové špičky – ve čtvrtfinále suverénně porazil světovou dvojku Korejce Hwanga a v souboji o finále stejně jasně zdolal Belgičana Elka van der Geesta, který je ve světovém žebříčku trojkou. Ještě před tím Lukáš v prvních dvou kolech hladce přepral Andreje Blošenka z Ukrajiny a po něm Jevgenijse Borodavka z Lotyšska.

Lukáš Krpálek se už potřetí v kariéře dostal ve Světovém poháru na jeden ze stupňů vítězů. Loňskou skvělou sezonu začal ještě coby junior vítězstvím na turnaji v Bukurešti a zakončil ji na prosincovém Grand Slamu v Tokiu ziskem bronzu. A novou sezonu skvěle zahájil tímto únorovým stříbrem, takže z turnajů nejvyšší kategorie už má na svém kontě zlato, stříbro a bronz.

Téměř dvoumetrový obr z Jihlavy si začal plnit svůj velký sen – zajistit si postup na olympijské hry v Londýně 2012. K tomu potřebuje být v žebříčku kvalifikace, která začíná v květnu, nejhůře do 22. místa. Pokud bude pokračovat v podobných výkonech jako v Düsseldorfu, tak by to pro něj měla být hračka.

Článek ZDE

Sněd´ jsem mámu, sněd´ jsem tátu… Tak nějak by mohl začínat příběh o Lukáši Krpálkovi, nejlepším českém judistovi poslední doby. Je obrovský, kluk jak hora. Ramena, že se do dveří nevejdou, narostl skoro do dvou metrů. Jen ty rodiče nezařadil do svého jídelníčku. Ti by mu dali. Když se pral s bráchou, srovnali je, že mladí rošťáci ani nemukli. „Když jsme se začali rvát v kuchyni, máma s námi

byla rychle hotová. Dvakrát pleskla utěrkou, houkla a pohrozila, že nebude oběd a dali jsme pokoj,“ vzpomíná světový i evropský juniorský šampion. Před pár dny už dokonce vyhrál v mužské kategorii. V Bukurešti na Světovém poháru exceloval v kategorii do 100 kg. Ne nadarmo o něm říkají, že je největší talent českého juda.   

Lukáši, je pravda, že tě strýček zlákal pro karate, ale omylem dovedl do kurzů juda?

„Přesně tak to je. S bráchou Michalem jsme se nadchli pro karate, byli jsme zblblí z filmů, a protože se mu věnoval strejda, tak jsme ho poprosili, ať nás tam přihlásí.“

A jak se to seběhlo, že vás nakonec dovedl do špatného oddílu?

„To už dneska nikdo neví. Bylo mi šest, bráchovi skoro o dva víc. Prostě nás šoupnul do tělocvičny a dál se nezajímal. Aspoň tak si myslím, že to mohlo být. A my až skoro po měsíci zjistili, že vůbec nechodíme do karate, ale do juda.“

Už jste to ale nevzdali. Zůstali jste věrní judu.

„Bavilo nás to, zůstali jsme.“

  Brácha taky vydržel?

„Jasně, pere se pořád. Nejdřív startoval v kategorii do devadesáti kil a já do stovky. Ale teď nějak nabral, chodil hodně do posilovny, tak se potkáváme v mojí váhové kategorii. Už je taky stokilovej macek.“

  Už jste se potkali na žíněnce?

„Už třikrát v extralize.“

  A jak to dopadlo?

„No… Porazil jsem ho.“

  Byl naštvaný?

„Docela jo. Když prohraje, tak se pak se mnou třeba měsíc nebaví. Žere ho to, když ho mladší brácha přepere. Asi řeknu trenérovi, aby mě proti němu nestavěl, snad to nějak zařídí. Přece nebudu pořád koukat na naštvanýho bráchu. Anebo se musí zlepšit a bude porážet on mě“

  Je v jiném klubu?

„On je v Liberci, hostuje tam z Jihlavy. A já jsem v Praze. Peru se na Folimance za USK.“

  Potkáte se v nároďáku?

„Možný to je. Brácha je dobrej.“

Lukáši, pověz, jste všichni v rodině takoví pořízci?

„No jo, jsme pořádný kusy. Táta je největší. Ale ten nic nedělá, ten nás akorát srovná, když je potřeba. I maminka je vysoká.“

To musí být pro mamku radost, vařit pro takové chlapy.

„To jo. Vždycky si říká, jestli je lepší nás šatit, nebo živit…“

  A co jí z toho vychází?

„Že šatit je asi o dost levnější. Ale husu na posezení jsem ještě nezvládl, tak není důvod k panice. Ovšem pár knedlíků do mě zapadne hravě. Dřív jsem byl větší žrout. Když jsem byl ve vývinu, to jsem se cpal víc.“

A kde obědváš? Kam se na tebe můžeme přijít podívat?

„Ve škole, učím se tady v Praze na truhláře a tam nám vaří dobře. Ale já si ani nepřidávám. To se spíš dorazím v bufetu, tam jsem častým hostem.“

Lukáši, jak je to s barvami pásků, prozradíš to adeptům juda, aby měli motivaci?

„Začátečník dostane bílý pásek, ten je nejnižší. Pak je žlutý, na ten už musí umět základní chvaty. Pak jsou oranžový, zelený, modrý, hnědý a černý. A ten černý má ještě rozdělení.“

  To jsou dany…

„Ano, pět danů. Na to se ale skládají poměrně náročné zkoušky. Většinou to judisti dělají až po aktivní kariéře, když se chtějí stát třeba trenéry. Je to i věc uspokojení ambicí, prestiže. Běžní závodnici na mezinárodní úrovni mají většinou základní černé pásky.“

Už se pereš za chlapy, nebo ještě za juniory?

„Jsem posledním rokem junior, ale už se peru i za chlapy. Na mistrovství světa a Evropy ještě jedu jako junior. Ale ve Světovým poháru už nastupuju jako chlap.“

Budeš obhajovat dvě zlaté medaile. Ze světa i Evropy. Jak to vidíš?

„Bude to hodně těžké, nevím ani pořádně, jaká je konkurence. Vyrostl tam jeden Bělorus, Izraelec, jsou tam dobří kluci. Brnkačka to nebude. Vždycky je těžší potvrdit úspěch, to je známá pravda.“

  Proč už se nepereš rovnou za chlapy?

„Patřím do juniorů věkem a ještě mohu nabrat nějaké zkušenosti, není tam tak velký tlak. Pořád se učím. Je to pro mě dobrá konfrontace prát se v juniorech i chlapech.“

Prozraď ještě, jak je to s barvou kimona? Někdo má bílé někdo modré. Jak se v tom vyznat?

„Je to poměrně nové pravidlo a je to spíš pro diváky, pro snadné rozlišení. V turnajovém pavouku se to střídá odspodu. Ten spodní bývá bílý, ten nahoře modrý.“

  Jsi v tomhle směru pověrčivý?

„Mám rád, když začnu v modrém a pak jdu do bílého a pak zase do modrého. Když se to střídá, je to fajn. Samozřejmě to ale nejde moc ovlivnit. Japonci ovšem modré kimono vůbec neuznávají.“

  Bílé je pro ně tradiční.

„V tělocvičnách v Japonsku je modré dokonce zakázané. Kdybych tam přišel v modrém, bude to ostuda, znemožním se.“

  Byl jsi prý v Japonsku na zkušené.

„Ano, na kempu, denně jsme čtyři až pět hodin trénovali, dřeli jsme a měli toho plný kecky, ale stálo to za to.“

  Naučil ses něco?

„Pilovali jsme techniku s japonskými trenéry, to bylo fajn. Akorát na závody jsme se nedostali. Všem se nám udělalo špatně.“

  Z japonských specialit?

„Asi ano. Kvůli těm závodům nás přestěhovali z ubytovny do luxusního hotelu. A my, vyhládlí z ubytovny, jsme tam spořádali všechno, co šlo. A pak místo toho, abychom jeli na soutěž, jsme do jednoho zvraceli.“

Příčinou byla asi nějaká specialita, na níž není evropský žaludek připravený.

„Asi. Ale nevíme co, protože jsme fakt sežrali všechno.“

Nepřišli ti Japonci mrňaví? Ty, takový habán…

„Trochu jo. Koukali na mě divně, když jsem šel v metru. To jsem plul mořem lidí, koukala mi hlava. Ale zase jsem všude dobře viděl.“

S tebou musí být radost kamarádit. Člověk se asi nebojí. Pral ses někdy? Zastaneš se kamaráda?

„Já bych konflikty raději vyřídil slovně. Jen kdyby bylo nejhůř, tak bych asi zasáhl. Ale ani nevím jak. Mám strach, abych někomu neublížil. To není jednoduché, najít správnou míru.“

Jsi si vědom své převahy? Pereš se hned od začátku turnaje naplno, nebo do toho jdeš vlažně?

„Raději začínám zvolna. Rozehřívám se, oťukávám soupeře, klidně i na začátku prohrávám a pak se do toho pustím a přejedu ho. Mám tak lepší motivaci, když musím dotahovat, Ale když je soupeř silný, musím do toho samozřejmě šlapat hned od začátku.“

  Zajímavá taktika.

„Však je z toho také trenér na prášky. Ale mě to tak vyhovuje.“

Trenér říká, že jsi k neutahání. Že máš výdrž třikrát větší než soupeři. Jak jsi k tomu přišel?

„Tréninkem. Makám na sobě, jezdím na kole, přidávám si. Taky jsem chodil jako kluk hodně na brigády. Kopal jsem základy k barákům, dělal jsem v lese. Káceli jsme stromy, zatloukali kůly k oplocení, měl jsem pořádný mozoly. A naučil jsem se nebát práce.“

Vraťme se ještě ke rvačkám. Pral ses jako kluk?

„Docela jo.“

  A vyhrával jsi?

„Ale jo, to jo.“

S bráchou jsi se pral i mimo žíněnku?

„Furt. Naši nás pak od sebe museli trhat. My se hádali, řezali do sebe. Já pak brečel, že mě brácha zmlátil, a rodiče zase vynadali jemu. Byl jsem mazánek, ale jinak to u nás bylo pořád slušný maso.“

Možná solidní průprava pro budoucí kariéru.

„Možná jo.“

  Brácha Michal je prý menší.

„To je, ale nic to neznamená. Na benčpresu zvedne 170 kilogramů, já dám jen 130. Ale v kimonu ho mačkám jako nic.“

Musíš shazovat kila, aby ses vešel do své kategorie?

„Ani ne. Jen před závody na to musím dát pozor. Když mám přes sto kilo, jdu běhat, trochu se zpotím a mám tři kila hravě dole.“

  Máš největší velikost kimona?

„Kdepak, jsou větší pořízci, ti potřebují ještě větší velikosti. Vždyť jsou chlapi, co mají sto padesát kilo.“

Jak by ses ohodnotil? Jsi silový, nebo technický judista?

„Tak půl na půl. Možná využívám i větší mrštnosti. Tím, že nejsem v těch těžších kategoriích.“

  Do kolika let se můžeš prát?

„Do třiceti? To bych se snad mohl udržet na nějaké úrovni.“

Odbočme trochu. Jak by se koukal trenér na to, že chodíš do McDonald´s? Nevadí mu to?

„Nevadí, to je energie, to se může. Pět deset cheesburgerů a jdu domů.“

  Cože?

„Dělám si legraci, Ale v mekáči mi chutná. Když jsme v cizině, tak se tam stravujeme nejraději. Když si vzpomenu, jak nám bylo v Japonsku blbě, tak volím jistotu a jdu do McDonaldu.“

  Máš oblíbenýho hrdinu?

„Asi ani ne.“

  Ani Františka Koudelku?

„No tak to je jasný: Jáchyme, hoď ho do stroje, to je náš oblíbený film. To se chechtáme pokaždý.“

  Bolí někdy judo?

„A jak. Stržený nehty do krve, když špatně chytneš soupeře za kimono a rveš ho a on se vytrhne. To trpím. A co teprve uši. Popraskaný chrupavky máme pořád. To ti natečou celý uši, blbě slyšíš, otečou ti, zhnisá to. Ani tam nedáš sluchátka od iPodu.“

  Chtěl jsi s tím někdy praštit?

„Mockrát. Ale máma mě vždycky přemluvila. Nejvíc pak pomůže nějaký úspěch, to člověk zase dostane chuť. Naopak, když se dlouho nedaří, tak se na to chceš vykašlat.“

  Měl jsi bláznivou pubertu?

„Ani ne, diskotéky mě moc nebavily, neměl jsem touhu se flákat a ponocovat.“

Co bys poradil klukům, kteří chtějí začít s judem?

„Nejdůležitější je vydržet. Nenechat si to znechutit. A dát tomu víc než ostatní. Makat. Chce to píli.“

Máš přístupné tréninky. Chodí se lidé podívat?

„No jasně, jsou zvědaví. Ale to je dobře. Jen ať přijdou. Na Folimance jsem denně.“

A kdyby si to s tebou chtěli rozdat naostro?

„Naostro asi ne, ale dalo by se zařídit, aby si to vyzkoušeli.“

  Dá se judem uživit?

„Když vyhráváš, tak asi jo. Za zlatý medaile z Evropy a světa jsem si přišel tak na dvě stě tisíc.“

  Co sis koupil?

„Šetřím, neutrácím. Chtěl jsem si koupit auto, ale dostal jsem na rok sponzorskou fabii. Za ocenění v anketě Judista roku 2008.“

  Máš sny?

„Chtěl bych se dostat na olympiádu. Ale dostat se tam, je hodně těžký. A když už tam budu, tak aby to cinklo. Kdyby tak byla nějaká medaile. Ale to jsou sny a jsou zatím daleko.“

Chtěl by sis zkusit někdy kaskadérskou práci? Petr Jákl, bývalý výborný judista, se na tohle dal.

„Někdy bych to rád zkusil, ale asi až po kariéře. Teď bych se mohl zranit, což by byl průšvih.“

Článek ZDE

Takamasa Anai (JPN)  x Lukáš Krpálek  (CZE)